Příjmení v matrikách - všeobecně

Neměnnost a dědičnost příjmení  byla uzákoněna v roce 1780 Povinnost používat příjmení byla následně uzákoněna v roce 1786

Příjmení (příjmí) se však používalo v podstatě od počátku matrik, zpočátku ve formě jakéhosi přídavku ke křestnímu jménu, který osobu odlišoval od ostatních  nositelů stejného křestního jména. 

Zápis příjmení se v  matrikách liší, záleželo na jazyce, ve kterém byla matrika vedena, na znalosti zapisujícího a také na výslovnosti - ve starých matrikách se zapisovalo většinou podle znění. Někdy dokonce docházelo k "překladu" příjmení - např.  Procházka - Špacír. 

Příjmí, příjmení po chalupě, - nově příchozímu  hospodáři se začalo říkat podle příjmení (příjmí) předcházejícího hospodáře v témže staveni, Příjmení (příjmí) neslo tedy stavení, ne  osoba. Někdy se též označuje jako příjmení po střeše. 

Ženské tvary příjmení se objevují v německy psaných matrikách, jsou vytvořené pomocí koncovky - in, tedy Novak, Novakin. Je to  v podstatě německá koncovka pro ženský rod, podobně jako  je v češtině pro ženy určena koncovka -ová.

příjmení příjmí příjmení, příjmí po chalupě
Autorem dat je Starý, dále přispěl Bc. Hudík, P. Glajc. Data jsou veřejně dostupná ve formátu XLS a HTML na webu matriky.msts.cz. Autorem aplikace je Gala