Vojenský rod Baráků
autor pierotto 0 komentářů Sdílet s přáteli
Příjmení Barák k nám přišlo pravděpodobně z území dnešního Německa, kde se vyskytovalo již v 17. století. Samotné slovo barák má původ v románských jazycích, ve francouzštině je ekvivalentem slovo baraque. Původ příjmení má nejspíš biblické kořeny, vojevůdce Barak byl pomocník Debory. Jméno Barak případně Barach pak tvoří hebrejské slovo, které může mít význam blesk, blýskání, blýskavice, hromy a blesky.
O Ivančickém rodu Baráků jsem našel první zmínku z roku 1649, tehdy se konala svatba Pavla Baráka a Ester Viktorin.
W staw So Manzelstwa wstaupil Pawel Barak Mladenecz Syn Nebosst: Jyrzyka Baraka z Chotaucže (Chotarcže) s poctiwau pannau Estherau cerkau po Nebosst: Waczlawowi Wictorynowy sausedu w Nosyslawské. Testes Pan Sstefan Ssuster a Thomass Jelynek.
K této svatbě se váže první zajímavost, ale samozřejmě se jedná jen o teorii. Po porážce české stavovské armády v roce 1620 získal císař Ferdinand II. prostor k potlačení protestantismu a záminku k násilné rekatolizaci. Na základě zemského zřízení pro Moravu z 10. května 1628 museli všichni nekatolíci přestoupit ke katolictví nebo prodat svůj majetek a opustit zemi. Dle nalezených informací o Velikonocích roku 1623 odešel z Ivančic poslední biskup Jiří Erastus. Erastovým pomocníkem ve sboru byl bratr Václav Viktorín, který ve vlasti v letech skrývání, tedy od roku 1623 do roku 1628, spravoval sbor v Kralicích, a jemuž městská ráda v Ivančicích vydala na cestu do ciziny doporučující dopis. Václav Viktorin byl tedy poslední evangelický pastor, který musel odejít z Ivančic a to v roce 1624. Je tedy možné, že Ester byla jeho dcerou a následně mohla být schovankou. Zajímavé světlo na celou událost vrhá i fakt, že právě v Nosislavi byla silná evangelická obec.
Štěstí v neštěstí
Pavel s Ester měli v Ivančicích celkem sedm dětí, přičemž plnoletosti se dožily pouze první dvě. Nejstarším a zároveň jediným synem byl Jan, který se narodil 7. srpna 1650. O rok později se páru narodila dcera Anna.
Jan jako jediný pokračovatel také neměl moc štěstí, oženil se s Marií Magdalenou se kterou měl syna, také Jana. Více dětí se rod Baráků nedočkal, v roce 1689 se konala druhá svatba Marie Magdaleny s Christopherem Kottem, Marie zde byla uvedena jako vdova po vojáku Janu Barákovi. Jan tedy padl v bitvě v nedožitých 40 letech.
Tento nesnadný začátek se však Barákům podařilo překonat. Jan se hned v plnoletosti oženil s Elizabetou, se kterou vychoval čtyři potomky. Jan byl také vojákem, ale bylo mu přáno se dožít vysokého věku, zemřel v 71 letech.
Rodová linie Josefa
Jan měl syny Karla Bartoloměje, Josefa (narozen v roce 1713) a Jana Jakuba. Přestože Janovi synové byli z počátku uváděni jako vojáci, později se uchytli v řemesle tesařském. V sestaveném rodokmenu jsem se k dnešním potomkům držel ve větvi Josefa a proto další informace budu uvádět pouze v této linii. Josefův syn Karel (*1746) se oženil s Mariannou Janíček a přestěhovali se společně do Silůvek. Odtud se Barákovi rozšířili dál svatbou Jana (*1782), který se oženil s Mariannou Cetl ze Syrovic. V Syrovicích po Barácích zůstala stopa největší neboť někteří z potomků měli až 14 dětí. Z většiny se jednalo o rolníky, ale stále bylo možné najít vojáky. Další rozšíření rodu se konalo ještě v roce 1867 svatbou Václava Baráka a Annou Jones ze Sobotovic.
Armáda Baráků
zdroj: Actapublica, digitalizované matriční knihy - Moravský zemský archiv v Brně
V záznamech o úmrtí jsem se setkal s několika Baráky, kterří buď padli v boji a nebo mladí zemřeli na různé nemoci. Jednalo se většinou o bezdětné a svobodné muže, případně o ženaté, ale pouze s jedním potomkem. Celá problematika válek je, ale trošku složitější a to především v tom, že do války nikdo dobrovolně nešel. Voják tedy zanechával doma vše co měl, ale stávalo se také, že žena mohla jít s ním aby se o něj postarala. To pak nevylučuje, že němohli mít další potomky, kteří však byly zapsáni úplně jinde. Pokud voják zemřel také je tento zápis ve vojenské matrice a nikoliv v místě jeho bydliště.
Nejlépe dochovaný záznam vojáka je o Franzi Barákovi, ten se narodil v roce 1810 v Silůvkách a v roce 1840 zemřel s Syrovicích. Franz byl voják v pěchotním pluku Infanterieregiment Erzherzog Karl Nr.3, armády Rakouska-Uherska. Boji se Dranz nejspíše vyhnul, pluk bojoval totiž naposledy v roce 1815 v Napoleonských válkách a až poté v roce 1848 v První Italské válce za nezávislost.
Poslední nalezený záznam o aktivitě v armádě byl u Jana Baráka narozeném v roce 1904, při své svatbě roku 1926 byl sice zámečníkem, ale zároveň také svobodníkem v záloze pěšího pluku číslo 10.