Familiantský zákon

autor Zora Čas čtení 1:54 0 komentářů Sdílet s přáteli

Familiantský zákon je ustálené, avšak poněkud nepřesné označení předpisů z 18. až 19. století, které v habsburské monarchii stanovovaly podmínky pro uzavírání sňatků mezi Židy. Cílem bylo omezit a regulovat počet židovského obyvatelstva v říši, jedné konkrétní obci či oblasti. Název je odvozen od slova „familia“ (rodina).

Seznam familiantů byl nejdůležitější omezující normou, určoval na základě předepsaného počtu (tzv. „numerus clausus“) konkretní muže, kteří měli právo se oženit a plodit potomky. Počet rodin byl tedy neměnný a nový uchazeč se mohl na seznam dostat teprve tehdy, když se uvolnilo místo (nejčastěji úmrtím). Nový uchazeč musel splňovat i další podmínky – manželský původ, prvorozenectví, vzdělání, jistou ekonomickou úroveň (výše majetku) a předepsané vzdělání (zkoumala se především znalost německého jazyka). Spolu se snoubenkou museli dosáhnout i předepsaný věk.

Doplnění familiantského seznamu prováděla židovská obec, následně odsouhlasovala vrchnost nebo úřady. Často docházelo k tomu, že se o uvolněné místo bojovalo v židovské obci i nekalými způsoby. rozhodovaly majetnost a postavení rodiny uchazeče, v rámci židovské obce a také oblíbenost u vrchnosti.

Židé se nesměli stěhovat, svá řemesla mohli až na vyjímky provozovat pouze v židovských částech obcí (ghettech). Někdy jim byl zapovězen pobyt v jiných částech obce, či účast na konkretních aktivitách.

Osoby židovské víry nacházely bydlení a obživu u svobodníků, dvořáků, tedy obyvatel, kteří nepodléhali vrchnosti, měli zde možnost svobodnějšího života.

Změna původního (nejčastěji hebrejského) příjmení na německé byla pro židovské obyvatelstvo uzákoněna v roce 1786. Příjmení si jednotlivci mohli volit nebo jim byla přidělována úředně. Opět zde hrálo roli postavení v židovské obci a majetnost, bohatí židé si mohli koupit dobře znějící příjmení, těm nejchudším byla naopak přidělována příjmení i hanlivě znějící.

Důsledkem uplatňování omezujících regulí pro židovské obyvatelstvo byl zvýšený počet nemanželských dětí (Tyto děti se někde zapisovaly i k jiným židovským rodičům, aby jim byl zachován manželský původ a možnost založit rodinu, dědit po předcích), velký počet odchodů do ciziny (mimo Rakousko).

Většina omezení pozbyla platnost po roce 1848.

Diskuze k článku (0)

Nejlepší obsah přímo na váš e-mail

Nestíháte sledovat nové články na našem webu? Chcete informace o nových matričních přírustcích? Pošleme vám informace o všech důležitých novinkách!

Z odběru novinek se můžete kdykoliv odhlásit.

Odesláním formuláře souhlasíte se zpracováním vaší e-mailové adresy pro účely rozesíání novinek.

Alternativou je naše Facebooková stránka kde najdete upozornění na nové články, zajímavosti z bádání nebo informace o aktuálích slevách DNA testů.