Jak si sám sestavit rodokmen

Výběr genealogického programu

Prvním krokem k vlastnímu rodokmenu bude výběr programu, ve kterém si všechny sesbírané záznamy uchováte a to nejlépe v nějaké formě, která reprezentuje strom. Na složité kreslení rodokmenu na papír, nebo uchování dat pomocí excelové tabulky prosím zapomeňte. Mezi nejpopulárnější a i mnou doporučenou službu patří MyHeritage. Do 250 záznamů můžete tuto aplikaci využít zdarma. Důvodem, proč jsem si MyHeritage vybral je velmi dobré grafické (tím myslím přehledné) zpracování stromu. Nezobrazuje se totiž vždy celý rodokmen, ale pouze 7 generací. Při hloubějším zkoumání stromu pak jednoduše rozbalíte další informace pouze z té konkrétní větve. Oceníte to, jakmile budete mít v rodokmenu přes 1000 lidí. Samotné přidání nových osob je pohodlné a přehledné. Prostě práce s tou aplikací mě baví a nehází mi „klacky pod nohy“. Ať už si zvolíte jakýkoliv program, máte za sebou první důležitý krok.

Sbírání záznamů

Abychom do rodokmenu mohli přidávat naše nové zatím neznámé předky, musíme začít v současnosti. Začínáme tedy sami sebou, svými rodiči a prarodiči. Toto jsou informace, které bychom měli pravděpodobně znát.

Živé matriky

Hledání v digitalizovaných matrikách

V ideálním případě jsme v rodokmenu ve stavu, kdy narození nebo svatba našeho „nejstaršího“ předka je již v digitalizované knize. Nyní se tedy musíme vydat do digitalizovaného archivu, těch máme několik dle krajů:

Vybereme kraj dle lokality naší události. Každý z portálů nabízí možnost filtrování dle lokality a roku. Tyto základní údaje bychom měli znát. Je potřeba si dát pozor na následující „pasti“:

• Typ knihy, existují knihy narození (N), svateb (O), úmrtí (Z) a indexy pro všechny tyto druhy. Můžou existovat různé kombinac. Jsou například dohromady knihy narození a v stejné knize index narození, mohou však být všechny tři druhy společně, nebo často také společně kniha N + O.
• Matriční knihy se dělí podle vyznání. Katolické a evangelické knihy jsou samostatně. Je časté, že pro určitou farní oblast existuje katolická matrika, ale evangelická je v jiné oblasti. Například pro obec Velká nad Veličkou naleznete na ActaPublica katolické matriční knihy, pokud vaši předci pocházejí z této oblasti, ale jsou evangelíci, jejich životní události naleznete v blízkém Javorníku. U evangelíků je potřeba tedy hledat vždy nejbližší evangelickou farní oblast.
• Lokality, u velkých měst má každá městská část vlastní matriku, pokud tak víte, že se váš předek narodil v Brně, ale neznáte čtvrť, čeká vás hodně hledání. Některé lokality jsou pak zapisovány samostatně (jedna lokalita jedna kniha). U menších obcí je pak hned několik obcí zapisováno do jedné knihy. Zde pak může mít každá obec vyčleněnou vlastní část knihy nebo mohou být záznamy zapisovány společně. Způsob zapisování zjistíte tak, že buď je u každého záznamu konkrétní lokalita, nebo na začátku každého oddílu je napsán název obce pro kterou se zapisuje (bývá to pak i v záhlaví každé strany nebo alespoň u každého nového roku).

Místo od místa, farář od faráře se liší v tom jak a jaké informace do zápisů zanesl. Zjednodušeně bych rozdělil zápisy do tří období (česky psané, německy – kurentem psané, latinsky psané). Každé z těchto období má nějakým způsobem specifický zápis. V zápisech (nyní hodně orientačně, protože se to opravdu liší dle místa) přibližně z let 1850 a výše najdeme zápisy hezky psané, čitelné, česky a bohaté na informace – např. u zápisů se uvádí i data narození. Kolem let 1790–1850 je mnoho matričních knih psáno německy a kurentem, zápisy jsou tedy pro nováčky špatně čitelné, ale ve většině případu jde vždy jméno, příjmení a lokalita poznat, u záznamů jde najít vždy vše potřebné pro pokračování v rodokmenu. Takovým lehce slepým místem se občas stává přelom zápisů z latiny do němčiny, kolem roku 1800, kdy jsou zápisy velmi strohé - na pár místech jsem se s nimi setkal, např. u svateb bylo uvedeno jen jméno ženicha a nevěsty. Doposud všechny záznamy jsou zpravidla zapisovány v tabulkách. Zápisy latinské, kromě toho, že jsou psány latinsky jsou specifické v tom, že tvoří vždy jeden odstavec, ve kterém je vše zapsáno. U záznamu svatby tak například věk nenajdeme, uvedené jsou, ale skoro vždy všechny důležité informace.

Princip hledání navazujících záznamů

Jak tedy hledat? Na příkladovém hledání popíšu princip, takže si sami můžete společně se mnou hledání vyzkoušet. U každého záznamu vysvětlím co záznam obsahuje a k čemu je to dobré. Jak jsem zmínil na začátku, je nejlepší když náš první digitalizovaný záznam je záznam narození nebo svatby. To proto, že tyto dva záznamy jsou nejbohatší na informace. Začneme záznamem narození.

Datum a jméno
V první části záznamu najdeme datum narození a křtu: 5. březen 1902, hned za datem je číslo 104 což je číslo domu. Následuje jméno: Christian Karl, pod jménem je doplněna poznámka, že byl sezdán 9/7 1928 s Alžbětou Faicovou ve Zlíně, nejedná se o standardní informaci, je to takový bonus k dobru.

Tři čárky, které následují značí následující stavy (u jiných knih se pořadí může lišit):

• náboženství: katolík / nekatolík
• pohlaví: mužské / ženské
• lože: manželské / nemanželské

Otec
Kopp Christian strojvedoucí na dráze císaře Ferdinanda i Oskole, syn Christiana Koppa drážního zaměstnance ve Frýdlantě a manželky jeho Amálie rozené Schneider Johann krejčovského mistra v Olomouci, narozen 11/1 1862.

Tomuto sloupečku věnujte pozornost, pokud je prázdný, jedná se o neznámého otce. Pokud se otec zpětně k dítěti přizná, je doplněn, tento záznam je pak většinou odlišný (stylem a barvou písma) - navíc musí být doplněno prohlášení, záznam tak bývá delší než u matky.

Matka
Emilie dcera Karla Kotoučka strojvedoucího na dráze císaře Ferdinanda ve Weisskirchenu (Hranice) a manželky Karoliny narozené Schery (Šerý) Jan obchodník s moukou z Weisskirchenu, narozen 9/4 1876, sezdáni 18/4 1899 v Holici Olomouc.

Kmotr
Poslední sloupec obsahuje kmotry, kmotři povětšinou chodili za kmotry u všech narození, pokud se tedy stane, že některý záznam je sporný, např. nejde správně přečíst jména rodičů, ale číslo domu je stejné, může být kmotr užitečný neboť se opakuje.

V případě, kdy by byl záznam o informace chudší a existovalo by více rodičů se jménem Christian Kopp a Amálie Kotoučkovou dokážeme tyto páry s nějakou pravděpodobností oddělit od sebe pomocí kmotrů.

Díky tomuto bohatému záznamu máme o práci méně, víme, že se pár sezdal v roce 1899 v Holici. Za okolností, kdy by zde tato informace nebyla, předpokládali bychom, že svatba byla v místě narození nevěsty (v tomto případě v Hranicích) a hledali bychom svatbu před rokem 1902. Takto můžeme jít na jistotu.

Datum a jméno
Tato část záznamu obsahuje datum svatby. Následuje oddávající a číslo domu.

Čísla domů u svateb jsou zapisována různě: ženich a nevěsta mají každý číslo u svého záznamu, sloupec je pouze u ženicha, ale obsahuje dvě čísla např.: 72/72, někdy jsou pak čísla vepsána do samotného záznamu, pokud je jen jedno číslo bude se pravděpodobně vztahovat k nevěstě, ale není to pravidlo.

Ženich
Christian Kopp strojvedoucí na dráze v Hodolanech, syn Christiana Koppa nádražního zřízence v Troppau (Opava) a jeho ženy Amalie rozené Johann Schneider krejčovský mistr z Olmütz (Olomouc).

U knih O se často můžeme setkat se zápisem ženicha a nevěsty na samostatných stranách, jak je tomu zde. Některé knihy však zapisují svatbu dohromady na jednom listě.

Věk
Věk je vždy orientační, takže pokud je zde číslo nevěřte mu nikdy na 100%, zde je uvedeno datum narození 31/1 1862, takže opět o práci méně (zase je to bonus, datum narození se běžně neuvádí).

Svědkové
Poslední sloupec obsahuje svědky, jejich povolání a místo bydliště. Nejednou mi tento sloupec pomohl, obzvlášť v případě, když u ženicha či nevěsty není uvedeno místo bydliště nebo narození, je pak šance, že na svatbu jim za svědky šel někdo z jejich známých, pak případné narození snoubenců lze hledat v lokalitě odkud pochází svědkové.

Nyní opět postupujeme k hledání narození ženicha a nevěsty. To už nechám na vás.

Na co si dát pozor:

• na lokalitu svatby, většinou se svatba konala v místě narození nevěsty
• v roce 1781 bylo zrušeno nevolnictví, do té doby byla omezena svoboda pohybu a tak se svatby konaly jen s povolením v rámci panství (dejme tomu v okruhu cca 5km), ale není to pravidlo, jsou jistá povolání, např.: ovčáci, kováři, mlynáři – tzv. stěhovavá povolání, kteří cestovali na delší vzdálenosti
• plnoletost byla od 24 let, obecně tedy počítám s tím, že kolem tohoto věku byla svatba, je běžné, že nevěstě bylo i méně a její otec dal svolení ke sňatku (můj rekord je svatba dvou 14-ti letých, ale to je ojedinělé)

Jak hledám záznamy

Příkladem nám zase bude Kristián Kopp narozený v roce 1902. Předpokládám, že jeho rodiče mohli mít ještě před ním další potomky, když půjdu nulovou toleranci tak začnu další dítě hledat od konce roku 1901 a tak níže. Pokud nic nenajdu, předpokládám, že byl první dítě a svatbu hledám od roku 1902 dolů. Málokdy se stalo, že se dítě narodilo po svatbě, ale i takový případ mám.

Pokud najdu svatbu, v tomto případě v roce 1899, a je uveden věk, počítám s tím, že je trošku přikrášlený, tedy raději hledám že se narodili později, zde tedy rok narození 1899–37 = 1862, kdybych tedy neznal datum, hledám cca +- 3 roky. U záznamů, kde je věk 22 a podobně, počítám, že jim v době svatby bylo 18 a podobně, ten věk opravdu nebyl přesný a čím víc budete hlouběji tím méně přesný také je.

Nyní jsem tedy našel narození Christiana, narodil se v onom roce 1862, jeho záznam úmrtí hledám od věku 50 let, v tomto případě tedy 1862 + 50 = 1912, nebyl bych daleko, prolistoval bych si jen 10 let navíc, neboť Christian zemřel roce 1922.

Vždy u hledání záznamů je tedy potřeba počítat s nějakou tolerancí. Berte v úvahu také to, že můžete najít jmenovce, takže ověřujte zda souhlasí čísla domů, zda jsou stejní kmotři. U zápisu úmrtí se například uvádí zda zemřelý byl vdovec/vdova což může být také prospěšné

Co vás může překvapit

Pokud se vám podařilo dostat až sem, doufám, že máte všechny potřebné základy pro sestavení vlastního rodokmenu. Pokud vás napadne nějaké téma, které by stálo za diskuzi, napište mi sem dolů do komentářů.