Souhrn DNA testů

Jelikož mám hotové všechny DNA testy, rozhodl jsem se sepsat pár užitečných informací, o tom co jsem získal a jak se získanými informacemi pracuji. Všechny situace popíšu na informacích, které jsem získal pro sebe a jak souvisejí v kontextu s mým rodokmenem. Vaše testy budou sice mít jiné výsledky, ale princip bude vždy stejný. Cílem není popsat jak funguje genetika, ale jak získané informace využít v genealogii.

5 komentářů

atDNA

Autozomální test se provádí na 22 nepohlavních chromozomech, takzvaných autozomech. Tyto chromozomy se dědí od rodičů, přičemž každý rodič nám předá polovinu své DNA – tomu se říká rekombinace. Od druhé generace, tedy prarodičů, máme 25% DNA, od praprarodičů 12,5% DNA a s každou další generací je předaná genetická informace o polovinu menší.

Pro genealogické účely je pro nás důležitých přibližně 6 generací. Z hlediska čísel to znamenaná, že se svým přímým předkem šesté generace máme společné asi 1,5% DNA. Celkem se pak jedná o 126 předků přímé generace. Ideální tedy je testovat vždy nejstarší žijící generaci.

Pro názornost popíšu svou situaci. Můj rodokmen, respektive moji předkové, přichází kolem roku 1900 do Česka z Polska. Rodokmen mám vypracovaný do doku 1779, ale pouze v přímé linii. Neznám žádné sourozence mého prapradědy, který se usadil v Česku. Pomocí DNA testů se tedy snažím najít osoby, které by mohli být potomky sourozenců mého prapradědy (či jeho otce). Já se svým prapradědou mám společné zhruba 6% DNA, pokud bych testu podrobil mého dědu případně jeho sourozence, jejich shoda bude 25%. S otestováním starší generace se tedy zvýší genetická shoda a zároveň se posune rámec, do kterého spadají osoby, se kterými už já nemám žádnou shodu.

Neznamená to však, že by se měla otestovat jen nejstarší generace. Pokud například otestuji sebe a svého otce, budou výsledky jiné. Hlavně dokážu zjistit, které ze získaných shod mám s otcem stejné a tudíž jsou z otcovské linie, zbytek je pak z linie matky.

Co jsem z atDNA testu získal

Detailnější rozbor výsledků atDNA testu si můžete přečíst v článku „Můj první DNA test“. Jelikož se v tomto článku zabýváme genetickou genealogií, jsou pro nás nejdůležitější shody s ostatními uživateli. Od doby prvního článku, což jsou skoro dva měsíce, jsem získal 128 nových shod. Více než počet je ovšem důležitá kvalita shody, chtěl jsem pouze poukázat na to, jaký potenciál DNA testy mají.

Z výsledků samozřejmě nezískáte ucelenou představu o svém rodokmenu, máte však možnost se spojit s lidmi, kteří mohou mít vypracované ty části rodokmenu, které vám chybí.

atDNA rodokmen dědičnosti

Obr. 1: Část rodokmenu vyjadřující v procentech společnou DNA.

Jak s výsledky testu pracuji

Na samotném začátku je nejlepší mít vypracovaný rodokmen a to minimálně po oněch šest generací. Ještě lepší je, pokud se podaří sledovat potomky všech synů i dcer, jedná se sice o nejsložitější variantu rodokmenu, ale při práci s výsledky DNA ohromně pomůže.

atDNA rekombinace

Obr. 2: Ukázka rekombinace.

Dalším krokem je řešení shod. Většina uživatelů má rovněž vypracované rodokmeny, takže nejjednodušší je se k nim podívat a najít tu osobu, která vám oběma předala své DNA (podle jména, místa, data narození). Protože ne každý má vypracovaný rodokmen dokonale, více času než prohlížení rodokmenů, vám při řešení shod zabere komunikace s uživateli. Tady se opět hodí dobře vypracovaný rodokmen. Například mi psal pán z Ameriky, zda nemám někde na Slovensku v obci Rybany nějakou rodinu. Dle mého rodokmenu v přímé linii ze Slovenska nikdo není. Zde je dobré si uvědomit, že s oním pánem máme sice shodu, ale neznamená to, že náš společný předek je ze Slovenska, ale někdo z potomků našeho předka na Slovensko odešel.

Pro názornost se pokusím popsat svou shodu, která je prokázaná. S jednou uživatelkou, kterou označím jako X, mám společných 0,6% DNA. Naše rodokmeny se protínají, tudíž není těžké tuto shodu vyřešit. Společného předka máme v roce 1809, což je můj přímý předek šesti generací, tudíž já s ním sdílím přibližně 1,5% DNA. Pro uživatelku X je náš společný předek čtvrtá generace a tudíž mají společných něco přes 6% DNA.

Na obrázku číslo 1 jsou uvedené průměrné hodnoty vyjadřující kolik procent DNA bych já měl sdílet s uvedenou osobou. Všimněte si, že s mou shodou sdílím více procent, než bych „tabulkově“ měl (tabulková hodnota je 0,19%).

Pokud se podíváte na strom, možná vás zarazí proč Já a X společně sdílíme 0,6% DNA, když každý z nás vůči našemu společnému předku sdílí více procent. Už ve stromu si můžete všimnout, že mezi bratry Janem a Matoušem není stejné procento DNA, tabulkově sourozenci mají stejných pouze 50% DNA přesto, že dědí od obou stejných rodičů.

Reálné poměry DNA jsou výsledkem rekombinace, při které dochází k výměně mezi dvěma chromozomy v páru. Od otce a matky tedy nedostáváte vždy jeden stejný chromozom do páru, ale kombinaci chromozomu rodiče. Na obrázku číslo 2 je ukázka jak dochází ke kombinaci na jednom páru chromozomu.

Doporučení k atDNA testu

Nelze říct, zda se DNA test vyplatí nebo nikoliv, vždy záleží na tom co od toho očekáváte. Pokud víte, že vaši předci pocházejí ze zahraničí, může vám DNA test otevřít nové možnosti v pátrání. Naopak v případě vypracovaného rodokmenu do daleké minulosti, bych test doporučil pouze ze zvědavosti. Pokud však chcete navazovat kontakty se širokou rodinou, je to cesta. Pořád však platí, že základem je rodokmen a mít odpovídající množství času k řešení nalezených shod.

DNA testy na pohlavních chromozomech

Pohlavní chromozomy na rozdíl od nepohlavních nerekombinují, předávají se stejné tedy po generace. Tohoto využívají testy mtDNA (mitochondriální) a Y-DNA (patriarchální). Samotné výsledky těchto dvou testů o předcích mnoho neprozradí. Výsledkem je přiřazení testovaného subjektu k jedné z 23 haploskupin chromozomu Y nebo k jedné z 38 haploskupin mitochondriální DNA.

Získaný typ haploskupiny a její podskupiny slouží k určení etnicity, důležitější je však možnost srovnání dvou jedinců. Osobně považuji tyto dva testy jako nadstavbu k autozomálnímu testu.

Y-DNA

Chromozom Y se dědí z otce pouze na syny. Výsledné přiřazení k haploskupině proto bude stejné u všech mužských předků i potomků.

Za účelem sledování mé mužské linie jsem si pořídil test se 37 markery. Výsledek testu mě přiřadil ke skupině R-M198. K této skupině jsem dostal sice migrační mapu, ale je lepší si najít na netu stránky popisující migraci skupin a podskupiny, případně diskuzní kanály spojující uživatele se stejnou skupinou, vše lze pohodlně najít, například k mé skupině je článek o R1a.

Důležité z hlediska migrace pro mě je fakt, že tato skupina je nejrozšířenější v Polsku, Maďarsku, Ukrajině a Rusku. Tím jsem si potvrdil polský původ z rodokmenu. Zároveň pomocí těchto informací jsem schopnější z výsledků atDNA částečně rozlišit, které shody mohou být v otcovské linii. Určení etnicity vychází z části z podložených informací, čím však jdeme hlouběji staví se na evoluci, pokud tedy nejste jejím příznivcem, musíte si alternativní informace získat sami.

Co však nelze zpochybnit je řešení shod, i zde je možné seřadit shody dle kvality. Kvalitu udává genetická vzdálenost. U svých shod mám čísla 0 (velmi těsná), 1 (těsně související) a 2 (příbuzný), přesto ani jedno z příjmení není stejné jako mé, pokud jste četli článek o původu a vzniku příjmení, už víte, že problém bude pravděpodobně s nepovinnou dědičností příjmení.

U každé shody si pak můžu zobrazit, pravděpodobnou generaci, kdy jsem se svou shodou měl společného předka. U genetické vzdálenosti 0 je pak pravděpodobnost u osmé generace 84,92% u dvanácté generace 94,15%. Můj rodokmen končí zrovna osmou generací a jediné co vím, tak že tento můj předek existoval, nevím odkud se vzal, tudíž u shod s genetickou vzdáleností 0 mám teoretickou možnost zjistit něco k posunu dál.

mtDNA

Mitochondriální DNA se přenáší z matky na potomky, muži dále tuto DNA nepředávají na své potomky. Výsledkem je opět přiřazení k některé z haploskupin.

Za účelem testování mateřské linie jsem si pořídil test s HVR1, HVR2, CR. Moje výsledná haploskupina je T2b, i tyto skupiny lze pohodlně najít na internetu s popisem.

Výsledky testu se v zásadě od výsledků Y-DNA neliší, tudíž i práce s nimi je stejná. Jelikož tento test jsem si pořizoval spíše ze zvědavosti, více jsem se výsledkům nevěnoval. Z mateřské strany mám rodokmen hotový do posledních existujících matričních knih, tudíž nepředpokládám, že něco zázračného by se mohlo ještě objevit. Mohu však nalézt a kontaktovat potomky svých již známých přímých předků.

TMRCA s 90% jistotou pro Y-DNA test

Počet markerů Genetická vzdálenost
0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11+
111 4 7 9 11 14 16 18 20 22 24 26  
67 6 10 13 17 20 23 26 29 32 34    
37 8 12 17 21 24 28            
25 18 29 39 49                
12 48 78 103                  
velmi těsná příbuznost úzce související příbuznost příbuzný pravděpodobně příbuzný asi příbuzný pravděpodobně nepříbuzní

Diskuze k článku (5)

PetrHudik
PetrHudik před 2 dny

Mám Y111.. Mohli byste mi někdo poradit, do jaké generace přibližně zařadit tyto shody? - mám genetic distance 3 s člověkem, kdo si testoval 67 markerů, - genetic distance 5 s osobou, co si testovala 111, - genetic distanc 6 s nekým, kdo má 67 markerů + BigY...

Odpovědět
pierotto
pierotto před 2 dny

Mám k tomu celkem hezkou tabulku, jak budu u PC tak ji sem přidám.

pierotto
pierotto před jedním dnem

Tabulku jsem přidal přímo do článku. Jsou různé metodiky měření, tato počítá na 90% jistotu. Podle ní tedy pro vzdálenost 3 na 67 markerů = 17 generace. Vzdálenost 5 pro 111 je 16 generací a vzdálenost 6 pro 67 markerů je 26 generací.

sarinka
sarinka před týdnem

Jaká je u toho Y-DNA testu šance na nalezení předků?

Odpovědět
pierotto
pierotto před týdnem

K tomuto určení je důležité znát genetickou vzdálenost mezi dvěma výsledky testů. Tuto hodnotu FTDNA ukazuje u každého výsledku, jen pro zajímavost uvedu, že genetická vzdálenost 0 je různá podle počtu markerů. V případě 111 se jedná o 4 generace, u 67 pak o 6 generací, u 37 markerů to je 8 generací. V těchto uvedených případech je příbuznost označena za velmi úzce související. Následuje 25 markerů pro 18 generací a 12 markerů pro 48 generací, v obou těchto případech jde o úzce související příbuznost. Pokud se zvyšuje genetická vzdálenost, zvyšuje se s tím i počet generací. Já jsem v článku počítal k svou shodu s uživatelem na dvanácté generaci. Když si vezmu rok narození svého nejstaršího známého předka, je mezi námi 185 let a jsme od sebe 6 generací. Tzn. rozestup mezi jednou generací je cca 30-31 let. Pokud bych tedy toto číslo uvažoval, tak mezi mnou a 12. generací je 360 let, společný předek by tak mohl být kolem roku 1658. V našich matrikách je teoretická možnost, že by takový záznam mohl existovat.