Landsmann, potomek kovářů

Tento článek se bude týkat informací nabytých při zpracování rodokmenu příjmení Landsmann. V úvodu osvětím původ příjmení Landsmann, které se vztahuje ke zpracovanému rodokmenu. Jelikož se jedná z části o kovářský rod, zmíním základní informace o tom jakým způsobem kováři žili a hlavně migrovali. Závěrem popíšu zajímavosti spojené s osobami v tomto konkrétním rodokmenu.

1 komentář

Pro nikoho nebude určitě novinkou, že během časů docházelo ke komolení příjmení, jeho nechtěným a někdy možná i záměrným změnám. U tohoto příjmení tomu není jinak a proto se pokusím popsat možné vzniklé varianty.

V otcovské linii Landsmannů narazíme na tuto variantu příjmení až v roce 1911 ve Vídni. Zde také předpokládám došlo ke změně příjmení, otcem narozeného dítka byl totiž Ottokar Lancman. Z nalezených informací vyplývá, že příjmení Lancman může pocházet z německého křestního jména Lambert nebo Lanbert. Toto jméno je pak složeninou z „lant“ jako země a „bëraht“ což znamená skvělý. Koncovka mann je opět z němčiny, a znemaná „muž“.

Pokud vezmeme v úvahu možnost původu z anglického příjmení Landsman dostaneme se k daleko více variantám, ty se pak mění ve své první části a to například Land, Lande, Lands, Launde nebo Lawn, koncovkou je poté man opět s odkazem na muže. Anglická varianta poskytuje dva možné původy. První je topografický a označuje někoho kdo žil na venkově. Druhá varianta hledá základ pro nynější formu v raně středověkém anglickém nebo francouzském slově „launde“ což lze volně přeložit jako „uzavřeni v lese“.

Jen pro zajímavost zmíním, že v případě, že by dva nebo více mužů s podobným či stejným příjmením, chtěli zjistit zda mají společné předky, lze to zjistit právě pomocí DNA testu na Y chromozomu. Na základě získaného haplotypu pak zjistí, zda mají či nemají společného předka.

Jan Lancman kovář syn kovářského mistra Jana Lancmana

zdroj: Actapublica, digitalizované matriční knihy - Moravský zemský archiv v Brně

Jak to bylo s kováři

Narazit při tvorbě rodokmenu na kováře na jednu stranu přináší radost, na druhou však nepříjemnost v podobě složitého hledání. Kováři patří mezi takzvaná stěhovavá povolání. Na rozdíl od sedláka či jiného zemědělce, který byl stále na svém gruntě, případně se přiženil do jiné vesnice v blízkém okolí, kovář šel tam kde o něj byl zájem popřípadě tam kde byla volná kovárna. Často tak překonávali vzdálenost v desítkách kilometrů.

Není určitě potřeba zdůrazňovat, že se v kovárně pracovalo s otevřeným ohněm. Kovárny tak často bývaly umístěny ve vetší vzdálenosti od centra vesnice či města, což mělo zamezit případnému vzplanutí a vyhoření vesnice. Když se pak na svět dostávalo kovářovo dítko mohlo se stát, že to bylo blíže do jiné vesnice ve které je pak dítě zapsáno.

Příkladem může být Václav Lancman narozený v roce 1703, přestože celý rod Lancmanů pobýval v Sirákově, je právě Václav zapsán v matriční knize Polné, která je od Sirákova vzdálena přibližně 9 kilometrů.

Rod Lancmanů ze Sirákova

Nejstarší záznam týkající se tohoto rodu je z roku 1659, tehdy se Matyáši a Anně narodil v Sirákově syn Martin. První nalezená zmínka dokládající nějaké povolání pochází z roku 1789, v tomto roce se oženil krejčí Jakub s Magdalenou, také Jakubův otec Mikuláš byl krejčím. O dvě generace později, roku 1835 se narodil Jan, první prokázaný kovář. Jan byl mistrovský kovář v Sirákově, zde je už první kovářská peripetie. Jan měl prvorozeného syna, jak už bývalo zvykem jmenoval se také Jan, ten se v roce 1885 oženil s Františkou dcerou Františka Holoubka z Dalešic. Jan tedy musel za svou nevěstou urazit přibližně 70 kilometrovou vzdálenost. Také Jan byl kovářem a navíc záložník stavitelského pluku armády Rakouska-Uherska.

Dalším kovářem v rodokmenu je dalešický Leopold Bajer, jeho dceru Mariannu si za ženu vzal Matyáš Dufek ze Stříbrnic. Zajímavostí je samotný příchod Dufka do Dalešic, do té doby zde totiž sídlil rod Duchků. V roce 1824 si Jakub syn Matyáše Dufka bere za ženu Josefu rozenou Dufek, avšak dceru Pavla Duchka ze Stropešína.

Celkem nedávnou svatbou se do rodiny dostal další kovářský rod Špannerů, který datuje své začátky v roce 1744 v Hněvotíně. Tímto se pravděpodobně kovářství této větve rodu uzavřelo.

Diskuze k článku (1)

BlackeCZ
BlackeCZ před 3 týdny

Dost drsné, muselo dát fušku vypátrat ty kováře jak cestovali - obzvlášť s tehdejším zvykem, který jsi sám skrytě uvedl, že tatínkové rádi dávali svá jména svým synům. Palec nahoru!

Odpovědět