Matriční knihy a osudy našich předků v nich

Na přelomu 16. a 17. století bylo tridentským koncilem a následně olomouckou synodou katolické církve nařízeno vedení matričních knih. Tyto knihy a zápisy v nich jsou nádhernou cestou do minulosti, vypovídají nejen o narození dětí, úmrtí rodičů, a slavných svatbách, ale i o běžném životě obyvatel v průřezu staletí.

0 komentářů

Na přelomu 16. a 17. století bylo tridentským koncilem a následně olomouckou synodou katolické církve nařízeno vedení matričních knih. Tyto knihy a zápisy v nich jsou nádhernou cestou do minulosti, vypovídají nejen o narození dětí, úmrtí rodičů, a slavných svatbách, ale i o běžném životě obyvatel v průřezu staletí.

Matriční knihy narozených, oddaných a zemřelých v sobě ukrývají neskutečné příběhy, dá se z nich vyčíst, jak se měnila a vyvíjela povolání, vypovídající o neuvěřitelně vysoké úmrtnosti, i o proměnách nejčastějších příčin úmrtí.

V matrice narozených se dozvíme, kdy se dítě narodilo, kdy bylo pokřtěno, zda šlo o kluka nebo holku, jméno, příjmení, bydliště či původ (obec, později i číslo domu) otce a jméno matky dítěte, někdy i jména prarodičů. Typy zápisů, stejně jako jazyky matričních knih se v průběhu staletí měnily. Velmi důležitou kolonkou bylo vyznání, původně se do matrik zapisovaly všechny narozené děti, například židovského nebo evangelického vyznání, později platila jiná ustanovení.

Neméně důležitou kolonkou byl manželský či nemanželský původ dítě. Pokud se dítě narodilo v manželství, jeho původ byl jasný, pokud se narodilo svobodné matce, dostalo čárku ve sloupci nemanželské. Možnou změnou původu byl tzv. legitimizace, kdy pozdější manžel matky se prohlásil za otce dítěte.

Nesmím zapomenout na institut kmotrovství. Kmotři se zavazovali, že pomohou s výchovou dítěte v dobrého katolíka, v případě úmrtí rodičů se měli o dítě postarat. Stejně tak ale vznikala i nepsaná povinnost, že narozené dítě se ve stáří postaralo o kmotru či kmotra. Proto se často objevují jako kmotry neprovdané ženy, ty prožívaly s kmotřencem jeho dětství, byly mu oporou v dospívání a samy pak konec svého života prožily v důstojných podmínkách.

U každého zápisu v matrice bylo uvedeno jméno a funkce kněze, který dítě pokřtil. Je třeba si totiž uvědomit, že v těch nejstarších matrikách nenajdeme datum narození, ale datum křtu, později se uváděla obě data, den narození a den křtu.

A ještě jedna zajímavá osoba byla od jisté doby pravidelně do matriční knihy zapisována, porodní bába. V těch nejstarších dobách to byla zkušená žena, která pomáhala rodičce v její těžké chvilce, po těchto anonymních ženách v matrice ale stopa nezůstala.

Později byla na porodní bábu přenesena i některá práva a povinnosti z hlediska křtu a matričních zápisů. Směla křtít z nouze, tedy v případech, kdy hrozilo, že by dítě zemřelo nepokřtěné, vedla evidenci budoucích rodiček a narozených dětí a svou přítomností u porodu dosvědčovala, že dítě se narodilo opravdu uvedeným rodičům. Měla povinnost oznamovat zbavení se plodu , nebo novorozeněte. Profese porodních bab se zdokonalovala, v 19. století již skládaly dokonce zkoušky jako ukončení důležitých přednášek především z oblasti zdravovědy a evidence narozených dětí. Názvy jejich profese byly někdy až legrační, zvlášť pokud se doslovně přeloží z cizího jazyka.

Ve většině jazyků se v lidových názvech pro babice, porodní báby a asistentky objevují výrazy, které nějak souvisejí s těhotenstvím, porodem nebo péčí o novorozence, případně také označují životní zkušenost, moudrost, důvěryhodnost a spoluúčast žen, které se porody zabývají:

• Čechy – žena položná, bába pupkořezná, babička, porodní bába, nověji porodní asistentka (asistere – účastnit se), • Anglie – midwife (prostředek, spoluúčast), • Německo – hebamme; starší německé a staroněmecké výrazy: amm, ammfrau, amme (kojná, chůva), webe-mutter (matka kladoucí do plátýnka), hevana, hewam, hefianna, hafibanna, hebende ahnfrau (pramáti), bademomen, bademutter (matka zajišťující koupání novorozence), hebemutter, nabelmutter (nabel = pupek), • Dánsko – jordmor (matka země), • Holandsko – vroedmoeder, vroedvrouwe, vroedwyf (moudrá žena), • Francie – sage-femme (moudrá, opatrná žena), matrone, sommere, bonne mere, accoucheuse (accoucher = slehnouti) • Bretaň – mamdigues (matka domu), • Portugalsko – comadre (spolu s matkou), madrona, • Španělsko – partera (od výrazu partus = porod nebo pario = plodit, rodit; tedy ta, která provází porodem), • Itálie – commare, comare, lebatrici (zvedající), • Řecko – omphalotomon (bába pupkořezná; omphalos = pupek, tome = řez), iatrina (lékařka), maia • Polsko – položna, • Rusko – akušerka, povivalnaja babka, povitucha. http://zdravi.e15.cz/

Jak se porodní bába mohla stát slavnou, či snad i „do řečí“ se dostat, o tom s trochou nadsázky v následujících odstavcích.

Antonie, žena položná, první žena v intimním životě malíře Alfonse Muchy.

Záznam Alfons Mucha

zdroj: Actapublica, digitalizované matriční knihy - Moravský zemský archiv v Brně

Ivančické matriky mně umožnily dopídit se i maličko peprnějších zjištění ze života slavného rodáka. Bez jakýchkoliv pochybností se titulem v nadpisu může pyšnit Antonie Muchová, provdaná Moskolíková, narozená v r. 1817 v rodině Filipa Muchy a Marie Šrotové.

Ano, tušíte správně, Antonie měla s Alfonsem dokonce společné předky, odhadem se jedná asi o 7. generaci do minulosti.

Za Alexandra Moskolíka, desátníka u 57. LinienInfanterie-Regimentu, se Antonie provdala kolem r. 1845. Jejich sňatek i původ Alexandra mně zatím zůstal utajen, narození syna jsem našla v brněnských matrikách, narození dcery, mé předkyně, je bohužel také ještě skryto. Hned mně vyskakují otázky, zda se snad nevdala přes odpor rodičů, v 19. století se svatby děly skoro vždy v obci nevěsty, v ivančických matrikách však takový zápis chybí. Tady je ale vysvětlení spíš prosté, Alexander byl v době sňatku vojákem, a vojenské svatby se konaly ve vojenském kostele a zapisovaly se do vojenských matričních knih, které nejsou zatím zdigitalizovány.

Rodina Antonie žila v Brně, po čase se přestěhovala do Ivančic, manžel se stal panským drábem v Rosicích a Antonie působila v Ivančicích jako zkoušená porodní bába. A tak se Antonie stala v případě Alfonse první ženou, která se dotýkala jeho intimních partií, dokonce je velmi pravděpodobné, že ho z radosti z narození dalšího zdravého človíčka přes prdélku pleskla. No, řekněte sami, kdo má mezi předky toho, kdo jako první viděl to, co zůstává veřejnosti většinou skryto, a má to doloženo úředním zápisem.

Je naprostou samozřejmostí, že jejíma rukama prošlo mnoho dalších zadečků i šťastných maminek. A s tatinky, s těmi si určitě připila na zdraví rodičky i potomka.

Antonie zemřela jako vdova v roce 1887.

Diskuze k článku (0)